What am I like?

A short comment from 2025: When I wrote this article in 1994, I had just read The Prophet by Kahlil Gibran ...

 ... and I wanted to imitate it. Yes, it’s loud and moralizing. As I mention in the comments below, I was shouting at myself to realize certain things. I was trying to describe my problems and do something about them. Another comment challenged me to go into more detail. Yes, I will try to describe things more deeply in future articles.

 “There are four approaches to the pain of life that we generally call discipline: delaying gratification, accepting responsibility, dedication to truth, and balancing extremes. The stumbling block is not the complexity of these techniques, but the will to use them. They are more likely to bring us pain than protect us from it; one who avoids the necessary hardship will also try to avoid using these techniques.” (M. Scott Peck)

Thank you very much for the comments.

 

Written 8 Jan 1994, published 3 Sep 2007

And they asked the prophet: “Tell us something about people.”
And he answered: “I tell you a mixture of my thoughts, the ones I feel when I look at you.”

You speak of courage, and truly you are courageous – very much so. Look at little Simba from the story The Lion King. He was brave too. Scar told him that only the bravest could go beyond the mountains (where his father had forbidden him to go). And he let himself be provoked. And how did it end? What does courage do to young people today? The brave one is the one who drinks more, who parties more, who is not afraid to break the law … And Simba's father Mufasa says he is brave only when he must be. He doesn’t destroy the hyenas – only when he defends justice. He doesn’t kill his brother Scar – even though it ultimately cost him his life.

You speak of democracy. It's a beautiful idea. But you lack boundaries of tolerance. When foolishness becomes the majority, it prevails. You think that when the majority believe something, it must be true. Wrong. You think that if your rulers feed you and let you sleep, they can govern however they want. Wrong again. You abandon responsibility. You tell yourselves democracy exists in your country. But what does that matter if it doesn’t live in your hearts? You’re always searching for someone to blame, but you haven’t found anyone you can truly trust. You pretend to be free, and maybe you’d rather be slaves. You work like ants but don’t understand what it’s all for. You think you rule something, but something rules you. You want to govern yourselves, but you cannot accept responsibility.

You speak of a hard life. It's one of the greatest truths. But you don’t accept this fact, and it keeps troubling you. Life is a series of problems. Do you want to solve them or complain about them? Do you want to teach your children to solve them, or let them weep over them? Most of you don’t even grasp how difficult life really is. You cry over how huge your problems are, as if life were usually easy, or as if it were supposed to be that way by default. You want to deal with problems, but you lack discipline. Discipline and its four tools: delaying gratification, accepting responsibility, dedication to truth, and balancing extremes.

You want to be free, but you don’t want to accept responsibility. Not even the responsibility of choosing your representatives. You just complain that they do whatever they want with you, and you don’t even try to change it.

Only a fool licks the icing off the cake first and then eats the dry middle. You don’t wait and do the unpleasant things first – you want to feel good right away.

And finally, remember; even if you had true self-discipline, but lacked love, you would be like a well-tuned, polished, and beautiful harp – that makes no melody. And does the musician come and swing the harp at the audience? No – he plays its strings.

Because Love is, in the end, the only thing that truly matters.

The article is originally written in the Slovak language, published in 2007, updated and translated using chatGPT in 2025. The picture is downloaded from pixabay.  

---

Jaký jsem?  

Poznámka z roku 2025: Když jsem v roce 1994 napsal tento článek, právě jsem četl Proroka od Chalíla Džibrána. A chtěl jsem ho napodobit. Ano, je to ukřičené a moralizující. Jak píšu v komentáři, křičím na sebe, abych si některé věci uvědomil. Snažil jsem se popsat své problémy a něco s nimi udělat. Další komentář mě vyzývá, abych to rozvedl podrobněji. Ano, budu se snažit o podrobnější popis v dalších nových článcích. 

„Přístupy k problémům způsobeným strastmi, které obecně nazýváme disciplínou, jsou čtyři: odložení uspokojení, přijetí odpovědnosti, oddanost pravdě a vyrovnávání extrémů. Kámen úrazu není složitost těchto technik, ale vůle je použít. Spíše nám totiž bolest přinesou, než aby nás od ní chránily; kdo se vyhýbá těžkostem, které jsou na místě, bude se chtít vyhnout i použití těchto technik.“ (M. Scott Peck)

Děkuji mnohokrát za komentáře.

Napsáno 8. 1. 1994, publikováno 3. 9. 2007

A ptali se proroka: „Řekni nám něco o lidech.“ A on odpověděl: „Mluvím k vám směsicí svých myšlenek, které cítím, když se na vás dívám.“

Mluvíte o odvaze, a opravdu jste odvážní – a pořádně odvážní. Podívejte se na malého Simbu z pohádky Lví král. I on byl odvážný. Scar mu řekl, že za hory (kam mu otec zakázal chodit) mohou jít jen ti nejodvážnější. A on se nechal vyprovokovat. A jak to dopadlo? Co dnes odvaha dělá s mladými lidmi? Odvážný je ten, kdo víc vypije, kdo si víc užije, kdo se nebojí porušit zákon... A Simbův otec Mufasa říká, že on je odvážný jen tehdy, když musí. Neničí hyeny, pouze brání spravedlnost, nezabije bratra Scara – i když ho to nakonec stálo život.

Mluvíte o demokracii. Je to krásná myšlenka. Ale chybí vám hranice tolerance. Když bude hloupost v převaze, prosadí se. Myslíte si, že když si většina něco myslí, má pravdu. Omyl. Myslíte si, že když vám páni dají najíst a vyspat se, ať si vládnou, jak chtějí. Omyl. Zříkáte se odpovědnosti. Namlouváte si, že ve vašem státě je demokracie. Ale co z toho, když není ve vašich srdcích. Pořád hledáte viníky, ale nenalezli jste nikoho, komu byste mohli věřit. Hrajete si na svobodné, a přitom byste možná raději byli otroky. Stále pracujete jako mravenci a nevíte, jaký to má vše smysl. Myslíte si, že něčemu vládnete, ale něco vládne vám. Chcete si vládnout sami, ale nedokážete přijmout odpovědnost. 

Mluvíte o těžkém životě. Je to jedna z největších pravd. Ale nepřijímáte tuto skutečnost a stále vás to znepokojuje. Život je série problémů. Chcete je řešit, nebo nad nimi naříkat? Chcete naučit své děti, aby je řešily, nebo je necháte, aby jen naříkaly? Vždyť většina z vás vůbec nechápe, jak je život těžký. Naříkáte, jak velké jsou vaše problémy a starosti, jako kdyby byl život obvykle lehký, nebo jako kdyby se automaticky předpokládalo, že takový má být. Chcete zvládnout problémy, ale chybí vám ukázněnost. Ukázněnost a její čtyři nástroje: odložení uspokojení, přijetí odpovědnosti, oddanost pravdě a vyrovnávání extrémů.

Chcete být svobodní, ale nechcete přijmout odpovědnost. Ani jen odpovědnost za zvolení svých zástupců. Jen nadáváte, že si s vámi dělají, co chtějí, a vůbec se nesnažíte to změnit.

Jen hlupák slízne z dortu nejprve polevu a pak se pustí do suchého středu. Nečekáte a neuděláte nejdřív to nepříjemné, ale hned se chcete mít dobře.

A nakonec pamatujte, i kdybyste měli skutečnou sebekázeň, ale neměli byste lásku, byli byste jako dobře naladěná, vyleštěná a krásná harfa, která ale nevydává melodii. A copak přijde hudebník a mlátí harfou po posluchačích? Ne – rozezní její struny.

Protože láska je nakonec to jediné, na čem záleží. 

---

 

Aký som? (Bol?)   

Poznámka z roku 2025. Keď som v roku 1994 napísal tento článok, práve som čítal Proroka od Chálila Džibrána. A chcel som ho napodobiť. Áno, je to ukričané a mravokárne. Ako píšem v komentári, kričím na seba, aby som si niektoré veci uvedomil. Snažil som sa popísať svoje problémy a niečo s nimi robiť. Ďalší komentár ma vyzýva, aby som to rozviedol podrobnejšie. Áno, budem sa snažiť to popisovať v ďalších nových článkoch. 

"Prístupy k problémom spôsobeným strasťami, ktoré všeobecne nazývame disciplínou, sú štyri: odklad uspokojenia, prijatie zodpovednosti, oddanosť pravde a vyrovnávanie extrémov. Kameňom úrazu nie je zložitosť týchto techník, ale vôľa ich použiť. Skôr nám totiž bolesť prinesú, než aby nás od nej uchránili; kto sa vyhýba ťažkosti, ktorá je namieste, bude sa chcieť vyhnúť i použitiu týchto techník.“ (M. Scott Peck).

Ďakujem pekne za komentáre.

  

Napísané 8.1.1994, publikované 3.9.2007

Pýtali sa proroka: „Povedz nám niečo o ľuďoch.“ A o odvetil: „ Hovorím Vám zmes mojich myšlienok, ktoré cítim, keď sa na Vás pozerám.“ 

Hovoríte o odvahe a naozaj ste odvážni a to poriadne odvážni. Pozrite sa na malého Simbu z rozprávky Leví kráľ. I on bol odvážny. Scar mu povedal, že za hory (kam mu otec zakázal ísť) môžu ísť iba najodvážnejší. A on sa nechal vyprovokovať. A ako to dopadlo? Čo robí dnes odvaha s mladými ľuďmi? Odvážny je ten, kto viac vypije, kto si viac užije, kto sa nebojí prekročiť zákon, ... A Simbov otec Mufasa hovorí, že on je odvážny iba keď musí. Neničí hyeny, iba keď obraňuje spravodlivosť, nezabíja brata Scara – hoci ho to nakoniec stálo život.

Hovoríte o demokracii. Je to krásna myšlienka. Ale chýbajú Vám hranice tolerancie . Keď bude hlúposť vo väčšine, tak sa presadí. Myslíte si, že keď si väčšina niečo myslí, má pravdu. Omyl. Myslíte si, že keď Vám dajú páni najesť a vyspať, nech si vládnu ako chcú. Omyl. Zriekate sa zodpovednosti. Nahovárate si, že demokracia je vo vašom štáte. Čo z toho, keď nie je vo Vašich srdciach. Hľadáte stále vinníkov, ale nenašli ste nikoho, komu môžete veriť. Hráte sa na slobodných a možno radšej by ste otrokmi boli. Stále pracujete ako mravce a neviete, aký to všetko má zmysel. Myslíte si, že niečím vládnete a pritom niečo vládne vám. Chcete si vládnuť sami a neviete prijať zodpovednosť.

Hovoríte o ťažkom živote. Je to jedna z najväčších právd. Ale neprijímate túto skutočnosť a stále vás to znepokojuje. Život je séria problémov. Chcete ich riešiť, alebo nad nimi nariekať? Chcete naučiť svoje deti, aby ich riešili, alebo ich ponecháte, aby nad nimi nariekali? Veď väčšina z vás vôbec nechápe, aký je život ťažký. Nariekate, aké obrovské sú vaše problémy a starosti, ako keby bol život obvykle ľahký, alebo ako keby sa automaticky predpokladalo, že takým má byť. Chcete zvládnuť problémy, ale chýba vám sebadisciplína. Sebadisciplína a jej štyri nástroje: odklad uspokojenia, prijatie zodpovednosti, oddanosť pravde a vyrovnávanie extrémov.

Chcete byť slobodní, ale nechcete prijať zodpovednosť. Ani len zodpovednosť za zvolenie svojich zástupcov. Len nadávate, že si s vami robia, čo chcú a vôbec sa nepričiníte o to, aby ste to zmenili.

Len hlúpy zlíže z torty najprv polevu a potom sa pustí do suchého stredu. Nevyčkáte a neurobíte najprv nepríjemné, ale hneď sa chcete mať dobre.

A nakoniec pamätajte, aj keby ste mali skutočnú sebadisciplínu a nemali by ste lásku, boli by ste ako dobre naladená, vyleštená a krásna harfa, ktorá nevydáva melódiu. A či vari hudobník príde a oháňa sa harfou po poslucháčoch, alebo radšej rozozvučí jej struny?

Lebo Láska je nakoniec to jediné, na čom záleží.