About Wisdom

More than anything in the world, I want to be wise. Wisdom is what I desire the most. I didn’t come up with it on my own. I learned it from King Solomon. And I fell in love. That love has lasted my whole conscious life. What is it that I truly desire? What is it I am actually asking for?

People who love wisdom – lovers of wisdom – have always searched for the arché – the origin, the beginning.

According to Wikipedia, “Wisdom is the highest perfection in leading one’s life, as a result of understanding the meaning of life and knowing the means to achieve it. In ancient times, a person who excelled in wisdom was considered a sage, and someone who loved or longed for wisdom was called a philosopher. Wisdom is founded on discernment. Wisdom is knowledge of the essential, of the ultimate reasons and purposes of being; it is the observation and judgment of all that is temporal in the light of eternity (sub specie aeternitatis); it is knowledge whose fruitfulness is shown by assigning each thing in the cosmic order its rightful place. For wisdom, the scientific form is not essential, but rather the harmony of thought and action.”

Wisdom is knowledge, the ability to think and act in harmony. Wisdom is founded on discernment. On discerning good from evil. But how do we know? How do we distinguish good from evil? By wisdom. 

After all, the ultimate goal people pursue for its own sake is the good. Aristotle says that the highest personal good is to attain eudaimonia – bliss. Not pleasure, not wealth, but happiness arising from moral virtues, good, and thus wise action.

Where does wisdom come from? The Jews say all wisdom is from the Lord, and that it is the fear of the Lord. Confucius says there are three paths (sources) to wisdom: reflection, imitation, and experience. Adair probably borrowed from him when he defined wisdom as a combination of experience, intelligence, and human qualities (best practices). Laozi says that knowing others is wisdom, but knowing yourself is the greatest wisdom.

I believe that wisdom is a gift. One must ask for it, seek it, love it, and share it. Not through cunning, but through timely advice and help. Being in the right place at the right time. Knowing the right answers at the right moment. Knowing how to choose what is most important in that particular moment. Knowing how to set priorities. What to do now, what to do later – so that it’s right, so that it makes sense, and brings me joy and eternal happiness.

Who doesn’t know Socrates’ “True wisdom is in knowing you know nothing,” or Twain’s “We cannot reach wise old age by walking the path of another”?

Is it possible to attain wisdom? A Slovak proverb says a person is never wise enough. Yet still, we can recognize whether we’ve acted wisely. By the fruit. By the fruit of our actions. All we need to do is look back at the past and examine the fruit. And based on that, adjust our actions – and thus, ultimately, attain the highest good.

As wisdom grows, words diminish (Arabic proverb) …

The article is originally written in the Slovak language, published in 2007, updated and translated using chatGPT in 2025. he picture is downloaded from pixabay.

---

Moudrost

Nejvíce ze všeho na světě chci být moudrý. Moudrost je to, po čem nejvíc toužím. Nepřišel jsem na to sám. Odkoukal jsem to od krále Šalomouna. A zamiloval jsem se. Tato láska trvá celý můj vědomý život. Po čem to vlastně toužím? O co vlastně prosím? Lidé milující moudrost, milovníci moudrosti, od nepaměti pátrají po arché – počátku, původu.

Podle Wikipedie „je moudrost maximální dokonalost ve vedení svého života jako výsledek pochopení smyslu života a poznání prostředků, jak tohoto smyslu dosáhnout. Člověka, který vynikal moudrostí, považovali ve starověku za mudrce, člověka, který miloval moudrost nebo po ní toužil, za filozofa. Moudrost se zakládá na rozlišování. Moudrost je vědění o bytostném, o posledních důvodech a cílech bytí, pozorování a posuzování všeho pomíjivého ve světle věčnosti (sub specie aeternitatis), vědění, které svou plodnost prokazuje tím, že všem věcem vesmírného řádu přiřazuje náležité místo. Pro moudrost není podstatná vědecká forma, ale shoda myšlení a jednání.“

Moudrost je vědění, je to schopnost souznít myšlením i činem. Moudrost se zakládá na rozlišování. Rozlišování dobrého od zlého. Podle čeho to poznáme? Podle čeho rozpoznáme dobré od zlého? Podle moudrosti.

Vždyť konečným cílem, o který lidé usilují kvůli němu samému, je dobro. Aristoteles říká, že nejvyšším individuálním dobrem člověka je dosáhnout blaženosti – eudaimonia. Tedy ne rozkoš, ne bohatství, ale blaženost, která pramení z mravného, ctnostného, dobrého a tedy moudrého jednání.

Kde pramení moudrost? Židé říkají, že veškerá moudrost je od Hospodina a že začíná bázní před Hospodinem. Konfucius říká, že k moudrosti vedou tři cesty (prameny): přemýšlení, napodobování a zkušenost. Adair asi opisoval od něj, když definoval moudrost jako kombinaci zkušenosti, inteligence a lidských kvalit. Lao-c’ říká, že poznat druhé je moudrost, ale poznat sebe je největší moudrost.

Já si myslím, že moudrost je dar. O moudrost je třeba prosit, moudrost je třeba hledat, moudrost je třeba milovat a moudrost je třeba rozdávat. Ne vychytralostí, ale dobrou radou a pomocí ve správný čas. Být ve správný čas na správném místě. Znát ty pravé odpovědi ve správnou chvíli. Umět si vybrat to, co je pro mě v danou chvíli nejdůležitější. Umět si určit priority. Co mám udělat teď, co potom, aby to bylo správné, aby to dávalo smysl, aby mi to přineslo blaženost a věčné štěstí. 

Kdo by neznal Sókratovo: „Skutečná moudrost je poznání vlastní nevědomosti.“ nebo Twainovo: „Nemůžeme dosáhnout moudrého stáří, když kráčíme cestou jiného člověka.“

Je možné dosáhnout moudrosti? Slovenské přísloví říká, že člověk nikdy není dost moudrý. Ale přesto – dá se poznat, jestli jsem jednal moudře. Podle ovoce. Podle ovoce svého jednání. Stačí se trochu ohlédnout do minulosti a podívat se na to ovoce. A podle toho korigovat své jednání – a tak nakonec dosáhnout nejvyššího dobra.

S růstem moudrosti ubývá slov (arabské přísloví) … 

---

  

Múdrosť

Najviac zo všetkého na svete chcem byť múdry. Múdrosť je to, po čom najviac túžim. Neprišiel som na to sám. Odkukal som to od kráľa Šalamúna. A zamiloval som sa. Tá láska trvá celý môj vedomý život. Po čom to vlastne túžim? Za čo to vlastne prosím?

Ľudia milujúci múdrosť, milovníci múdrosti od nepamäti pátrajú po arché – počiatku, pôvode.

Podľa wikipédie „je múdrosť maximálna dokonalosť vo vedení svojho života ako výsledok pochopenia zmyslu života a poznania prostriedkov k tomu, ako dosiahnuť zmysel života. Človeka, ktorý vynikal múdrosťou v staroveku považovali za mudrca, človeka, ktorý miloval múdrosť alebo túžil po nej, za filozofa. Múdrosť sa zakladá na rozlišovaní. Múdrosť je vedenie o bytostnom, o posledných dôvodoch a cieľoch súcna, pozorovanie a posudzovanie všetkého časného vo svetle večnosti (sub specie aeternitatis), vedenie, ktoré svoju plodnosť preukazuje tým, že všetkým veciam vesmírneho poriadku vykazuje prináležiace miesto. Pre múdrosť nie je podstatná vedecká forma, ale zhoda myslenia a konania.“

Múdrosť je vedenie, je to schopnosť zhodne myslieť a konať. Múdrosť sa zakladá na rozlišovaní. Rozlišovaní dobrého od zlého. Podľa čoho to poznáme? Podľa čoho rozoznáme dobré od zlého? Podľa múdrosti. Veď konečným cieľom, o ktorý ľudia usilujú kvôli nemu samému je dobro. Aristoteles hovorí, že najvyšším individuálnym dobrom človeka je dosiahnuť blaženosť – eudaimonia. Teda nie rozkoš, bohatstvo, ale blaženosť vznikajúcu z mravného, cnostného, dobrého a teda múdreho jednania.

Kde pramení múdrosť? Židia hovoria, že všetka múdrosť je od Pána a že je to bázeň pred Pánom. Konfucius hovorí, že k múdrosti sú tri cesty (pramene), premýšľanie, napodobovanie a skúsenosť. Adair od neho asi odpisoval, keď definoval múdrosť ako kombináciu skúsenosti, inteligencie a ľudských kvalít. Lao-c' hovorí, že poznať druhých je múdrosť, ale poznať seba je najväčšia múdrosť.

Ja myslím, že múdrosť je dar. O múdrosť treba prosiť, múdrosť treba hľadať, múdrosť treba milovať a múdrosť treba rozdávať. Nie chytráctvom, ale dobrou radou a pomocou v pravý čas. Byť v pravý čas na pravom mieste. Poznať tie pravé odpovede v pravý čas. Vedieť si vybrať to, čo je pre mňa v danej chvíli to najdôležitejšie. Vedieť si určiť priority. Čo mám urobiť teraz, čo potom, aby to bolo správne, aby to dávalo zmysel, aby mi to prinieslo blaženosť a večné šťastie.

Kto by nepoznal Sokratove: „Skutočná múdrosť je poznanie vlastnej nevedomosti.“, alebo Twainove: „Nemôžeme dosiahnuť múdru starobu, chodiac na ceste iného človeka.“

Je možné dosiahnuť múdrosť? Slovenské príslovie hovorí, že človek nikdy nie je dosť múdry. Ale predsa dá sa poznať, či som konal múdro. Po ovocí. Po ovocí svojho konania. Stačí sa trochu obzrieť do minulosti a pozrieť sa na to ovocie. A podľa toho korigovať svoje konanie a tak, v konečnom dôsledku, dosiahnuť najvyššie dobro.

S rastom múdrosti ubúdajú slová (arabské príslovie) ...