He woke up drenched in sweat.
“What was that? Was it a dream? It felt so real… I still feel the cold, brr. And that man — where were we? Was he dead? A morgue? Why was I there?”
Thoughts swirled through his mind. He couldn’t stop or focus.
The alarm rang, and Martin remembered what the day had in store.
Suddenly, he wasn’t looking forward to his “trip to the end of the world.”
Even though he had slept deeply, he felt exhausted. The dark circles under his eyes betrayed the lack of rest.
“That’s what I get for running through syrup,” he thought, smiling faintly as he remembered his clumsy movements.
Time to get to work.
He sat behind the wheel, pondering what the dream could mean.
He couldn’t understand how, after so many sleepless days, he had fallen asleep so hard — and then that vivid, terrifying dream.
What was he supposed to do about it?
He tried to focus on the business meeting and the drive, but it was difficult. He was relieved when he finally parked in front of the warehouse.
The meeting started smoothly. They reviewed the facts and inspected the warehouse’s physical security. Everything was in order, according to internal standards.
They began examining the cases of missing goods over the past month, starting with the most recent.
“Show me the camera footage from Monday morning between 5:00 and 6:00,” Martin said, trying to drown out his night’s mental echoes with work.
The day was ending, and they hadn’t made much progress.
Luxury goods were disappearing somewhere between the warehouse and delivery to the end customer.
They still couldn’t pinpoint exactly where in the logistics chain the losses occurred.
“Maybe we’ll have to check the drivers,” he thought as he booked a room at a guesthouse.
“How many nights will you stay?” a voice on the phone interrupted his thoughts.
Martin didn’t know. He would have preferred not to stay at all, but that wasn’t possible.
“Reserve it through Friday,” he murmured. “By Friday, we need to get to the bottom of this.”
Amid the day’s rush, he had forgotten the previous night.
He had focused so intensely that he wiped away all memory of his sleep troubles.
He checked in at the “Peaceful Sleep” guesthouse and grabbed a baguette and a cola from the vending machine on his way to the room.
A quick shower — he didn’t even finish eating, and sank back into bottomless sleep.
***
And then the smell again. This time, he remembered it.
He found himself in the same room, with gurneys on wheels and covered bodies.
He was sure it was a morgue — likely in a hospital basement, windowless.
It looked like a scene from a thriller he wouldn’t want to live through.
He stepped toward the door.
“Martin,” a voice called from one of the gurneys.
“Probably a hallucination. Or a dream… but vivid,” he thought, moving laboriously toward the door.
His hand reached for the handle, ready to escape into the dimly lit corridor.
“Martin, wait!” The urgent voice made him turn around.
Lapač snů II.
Probudil se celý zpocený.
„Co to bylo? Byl to sen? Vypadalo to tak skutečně… ještě teď cítím ten chlad, brr. A ten muž — kde jsme to byli? Byl mrtvý? Byla to márnice? Proč jsem tam byl?“
Takové myšlenky se mu honily hlavou a nemohl se zastavit ani soustředit.
Zazvonil budík a Martin si vzpomněl, co ho dnes čeká.
Najednou se na svůj „výlet na konec světa“ netěšil. Přestože tvrdě spal, cítil se unavený. Kruhy pod očima mu připomínaly, že odpočinek byl nedostatečný.
„To mám z toho běhu v medu,“ pomyslel si a lehce se pousmál, když si vybavil své neohrabané pohyby.
Tak, a do práce.
***
Seděl za volantem a přemýšlel, co mohl sen znamenat.
Nemohl pochopit, jak po tolika dnech dokázal hned tvrdě usnout. A pak ten živý, děsivý obraz v mysli. Co s tím má dělat?
Snažil se soustředit na pracovní schůzku a hlavně na cestu, ale nedařilo se mu to. Byl rád, když konečně zaparkoval před skladem.
Jednání začalo hladce. Prošli si fakta a zkontrolovali fyzické zabezpečení skladu. Vše bylo v pořádku, v souladu s interními standardy.
Začali prověřovat případy ztráty zboží za poslední měsíc, od nejnovějších po starší.
„Ukážete mi záběry z kamer v pondělí ráno mezi 5:00 a 6:00?“ řekl Martin, snažíc se pracovním soustředěním přehlušit směs myšlenek z noční epizody.
***
Den se chýlil ke konci a oni nikam podstatně nepokročili.
Luxusní zboží se ztrácelo někde mezi skladem a doručením k zákazníkovi.
Ještě nebylo jasné, kde přesně v logistickém řetězci k úniku dochází.
„Možná budeme muset prověřit řidiče,“ pomyslel si, když si rezervoval penzion.
„Kolik nocí u nás zůstanete?“ přerušil mu tok myšlenek hlas v telefonu.
Martin nevěděl. Nejraději by ani nezůstal, ale nedalo se.
„Rezervujte mi do pátku,“ zamumlal. „V pátek musíme přijít věci na kloub.“
V tom shonu zapomněl na předchozí noc. Tak se soustředil, že vymazal problémy se spánkem.
Zapsal se na recepci penzionu „Klidný spánek“ a cestou na pokoj si vzal bagetu a colu z automatu.
Rychlá sprcha – ani nedojedl a znovu upadl do bezedného spánku.
***
A znovu ta vůně. Tentokrát si ji pamatoval.
Ocitl se v téže místnosti s vozíky na kolečkách a přikrytými těly. Byl si jistý, že je to márnice — pravděpodobně v nemocnici, v suterénu bez oken.
Vypadal to jako scéna z napínavého filmu, který by nechtěl prožít.
Vykročil k dveřím.
„Martin,“ ozvalo se směrem od jednoho vozíku.
„Určitě halucinace. Nebo sen… ale tak živý,“ pomyslel si a pokračoval namáhavými kroky k dveřím.
Už chystal ruku k klikce, aby se osvobodil na slabě osvětlenou chodbu.
„Martin, počkej!“ naléhavý hlas ho přinutil se ohlédnout.
Lapač snov II.
Prebudil sa celý spotený.
„Čo to bolo? Bol to sen? Vyzeralo to tak skutočne... ešte teraz cítim ten chlad, brr. A ten chlapík — kde sme sa to ocitli? Bol mŕtvy? Bola to márnica? Prečo som tam bol?“
Také a podobné myšlienky mu vírili hlavou. Nemohol sa zastaviť ani sústrediť.
Zazvonil budík a Martin si spomenul, čo ho dnes čaká. Zrazu sa na svoj „výlet na koniec sveta“ netešil. Aj keď sa mu zdalo, že tvrdšie zaspal než kedykoľvek predtým, cítil sa unavený. Kruhy pod očami prezrádzali, že oddychu veľa nezískal.
„To mám z toho behu v mede,“ pomyslel si a jemne sa usmial, spomínajúc na svoje ťažkopádne pohyby.
Tak, a do práce.
***
Sedel za volantom a premýšľal, čo ten sen mohol znamenať.
Nechápal, ako po tých dňoch dokázal tak rýchlo a tvrdo zaspať. A potom ten živý, hrozivý obraz v jeho mysli. Čo s tým má robiť?
Snažil sa sústrediť na pracovnú schôdzku a najmä na cestu. Nedarilo sa mu to a bol rád, keď konečne zaparkoval pred skladom.
Jednanie začalo hladko. Prešli si všetky fakty a prezreli fyzické zabezpečenie skladu. Všetko bolo v poriadku, podľa interných štandardov.
Začali preverovať prípady straty tovaru za posledný mesiac, od najnovších po staršie.
„Ukážte mi zábery z kamier v pondelok ráno medzi 5:00 a 6:00,“ povedal Martin, snažiac sa pracovným sústredením prehlušiť zmes myšlienok zo svojej nočnej epizódy.
***
Deň sa blížil ku koncu a oni stále nikam podstatne nepokročili.
Luxusný tovar sa strácal niekde medzi skladom a doručením k zákazníkovi.
Ešte nevedeli určiť presne, kde v logistickom reťazci dochádza k strate.
„Možno budeme musieť preveriť vodičov,“ premýšľal, keď si rezervoval penzión.
„Koľko nocí u nás zostanete?“ prerušil mu tok myšlienok hlas v telefóne.
Martin nevedel. Najradšej by ani nezostal, ale nedalo sa.
„Rezervujte mi do piatku,“ zamrmlal. „V piatok už musíme prísť veci na koreň.“
Pri tom zhone zabudol na predchádzajúcu noc. Tak veľmi sa sústredil, že úplne vytesnil problémy so spánkom.
Zapísal sa na recepcii penziónu „Kľudný spánok“ a cestou na izbu si zobral bagetu a kolu z automatu.
Rýchla sprcha, ani nestihol dojesť, a znovu upadol do bezodného spánku.
***
Zasa tá vôňa. Tentoraz si ju pamätal.
Ocitol sa v rovnakej miestnosti s vozíkmi na kolieskach a prikrytými telami. Bol si istý, že to je márnica, pravdepodobne v nemocnici, v suteréne bez okien.
Videl to ako scénu z napínavého filmu, ktorého obsah by nechcel prežiť.
Vykročil ku dverám.
„Martin,“ ozvalo sa z jedného vozíka.
„Určite halucinácia. Alebo sen... ale taký živý,“ pomyslel si a pokračoval namáhavými krokmi k dverám.
Už takmer chytal kľučku, pripravený otvoriť a vyslobodiť sa na slabo osvetlenú chodbu.
„Martin, počkaj!“ naliehavý hlas ho prinútil obzrieť sa.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára