Golfing with God

"One Sunday morning after Mass, God and Saint Peter went to play a round of golf. God started. He swung powerfully and hit the ball straight out of the playing area. Just before the ball touched the ground, a rabbit sprang out of the nearby bushes, caught it in its mouth and ran toward the hole. Suddenly, however, an eagle descended from the sky, grabbed the rabbit in its claws and flew with it over the grass. But a poacher noticed the eagle, took aim and fired. The eagle dropped the rabbit, and it fell in such a way that the ball rolled out of its mouth straight into the hole. Saint Peter looked angrily at God and said, “What was that supposed to be? Do you want to play golf, or are you just showing off?” (Anthony de Mello: Prayer of the Frog)

Freedom means having open space and the possibility of choice, where a person can decide about himself and for himself. Since here on earth there is more than one person – and because each person is interested in occupying as much space as possible – this space must be divided. And for this division there have to be some rules that make living together possible. Freedom presupposes rules. The rules that make coexistence possible differ. And they allow freedom, personal freedom, in different ways. A very good example is on Wikipedia –https://en.wikipedia.org/wiki/Freedom.

The game as a model of freedom: A competitive game is a model of life with conflicts, a model set apart from reality into a field, court or chessboard, where one does not have to fear the consequences precisely because the game has fair rules, and perhaps a referee. In such a game, two freedoms meet, both wanting to win. On such a model one can see several attributes of freedom:

• The opponent does not restrict my freedom but rather gives me an opportunity for it. My freedom ends where his freedom begins, and vice versa.
• Freedom among people necessarily requires rules that can be relied upon. These rules must be honestly observed by both opponents (or teams). And these rules must be fair so that both can enjoy the game.
• Good rules do not limit the freedom of the players, but define it. And only rules like these make freedom possible.

Everyone knows something like that. Where rules don’t apply, only a madman would dare to drive onto the motorway, hoping not to meet someone coming in the opposite direction. It is no coincidence that especially team games were used in education, and the experiences from them are reflected in the everyday life of society.

Rules belong to freedom among people. They are within us, within society, and (even if unwritten) in every human relationship – in marriage, in interest groups, in organizations, in workplaces.

Raising children, training, teamwork and so on – everything has rules. I really like the rules Robert Fulghum lists in his book All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten:

• Share everything.
• Play fair.
• Don’t hit people.
• Put things back where you found them.
• Clean up your own mess.
• Don’t take things that aren’t yours.
• Say you’re sorry, when you hurt somebody.
• Wash your hands before you eat.
• Flush.
• Warm cookies and cold milk are good for you.
• Live a balanced life - learn some and drink some and draw some and paint some and sing and dance and play and work everyday some.
• Take a nap every afternoon.
• When you go out into the world, watch out for traffic, hold hands, and stick together.
• Be aware of wonder. Remember the little seed in the Styrofoam cup: The roots go down and the plant goes up and nobody really knows how or why, but we are all like that.
• Goldfish and hamster and white mice and even the little seed in the Styrofoam cup - they all die. So do we.
• And then remember the Dick-and-Jane books and the first word you learned - the biggest word of all - LOOK.”

The article is originally written in the Slovak language, published in 2007, updated and translated using chatGPT in 2025. The picture is downloaded from pixabay

---

Na golfu s Bohem

"Jedno nedělní dopoledne po skončení mše si zašli Bůh a svatý Petr zahrát golf. Bůh začínal. Mocně se rozmáchl a odpálil míček přímo mimo hrací pole. Těsně předtím, než míček dopadl na zem, vyrazil z nejbližšího křoví zajíc, chytil ho do tlamy a rozběhl se s ním směrem k jamce. Ale najednou se z nebe snesl orel, uchopil zajíce do pařátů a letěl s ním přes trávník pryč. Ale orla spatřil pytlák, zamířil a vystřelil. Orel zajíce pustil a ten spadl tak šikovně, že se míček z jeho tlamy skutálel přímo do jamky. Svatý Petr se na Boha rozzlobeně podíval a řekl: „Co to mělo znamenat? Chceš hrát golf, nebo se chceš předvádět?“ (Anthony de Mello: Modlitba žáby)

Svoboda znamená mít volný prostor s možností volby, kde se člověk může rozhodovat sám o sobě a za sebe. Protože je tady na zemi víc než jeden člověk, a navíc každý člověk má zájem zabírat co největší prostor, musí být tento prostor rozdělen. A k tomuto rozdělení musí existovat nějaká pravidla, která umožňují soužití. Svoboda předpokládá pravidla. Pravidla umožňující soužití bývají různá. A různě umožňují i svobodu, osobní svobodu. Velmi pěkný příklad je na Wikipedii – http://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda.

Hra jako model svobody: Soutěživá hra je modelem života s konflikty, modelem vyčleněným z reality do hřiště, kurtu nebo šachovnice, kde člověk nemusí mít strach z následků právě proto, že hra má spravedlivá pravidla, případně i rozhodčího. V takové hře se setkávají dvě svobody, které chtějí vyhrát. Na takovém modelu svobody je možné vidět několik atributů svobody:

• Protihráč neomezuje mou svobodu, ale naopak mi k ní dává příležitost. Moje svoboda končí tam, kde začíná jeho svoboda, a naopak.
• Svoboda mezi lidmi nutně vyžaduje pravidla, na která se lze spolehnout. Tato pravidla musí čestně dodržovat oba protihráči (týmy). A tato pravidla musí být spravedlivá, aby si oba dobře zahráli.
• Dobrá pravidla svobodu hráčů neomezují, ale vymezují. A pouze taková pravidla svobodu umožňují.

Něco podobného zná každý. Tam, kde pravidla neplatí, jen šílenec by se odvážil vyjet na dálnici, aby nepotkal někoho v protisměru. Ne náhodou patřily zejména kolektivní hry k výchově a zkušenosti z nich se promítají i do běžného života společnosti.

Pravidla patří ke svobodě mezi lidmi. Jsou v nás, jsou ve společnosti, jsou (i když nepsaná) v každém mezilidském vztahu – v manželství, v zájmových skupinách, v organizacích, na pracovištích.

Výchova dětí, školení, týmová práce a jiné – všechno má pravidla. Velmi se mi líbí pravidla Roberta Fulghuma v jeho knize Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce:

• O všechno se poděl.
• Hraj fér.
• Nikoho nebij.
• Vracej věci tam, kde jsi je našel.
• Ukliď po sobě.
• Neber nic, co ti nepatří.
• Když někomu ublížíš, řekni promiň.
• Před jídlem si umyj ruce.
• Splachuj.
• Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
• Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
• Každé odpoledne si zdřímni a když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chyť někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. 

---

Na golfe s Bohom

"Jedného nedeľného dopoludnia po skončení omše si zašli Boh a svätý Peter zahrať golf. Boh začínal. Mocne sa rozpriahol a odpálil loptičku priamo do priestoru mimo hracie pole. Tesne pred tým, ako dopadla loptička na zem, vyrazil z najbližšieho krovia zajac, chytil ju do pysku a rozbehol sa s ňou smerom k jamke. Ale zrazu sa k zemi zniesol orol, uchytil zajaca do pazúrov a letel s ním smerom ponad trávu preč. Ale orla zbadal pytliak, zamieril a strelil. Orol zajaca pustil a ten spadol tak šikovne, že sa loptička z jeho pysku zgúľala priamo do jamky. Svätý Peter sa na Boha nahnevane pozrel a povedal: No čo to malo byť, toto? Chceš hrať golf, alebo sa chceš predvádzať? (Anthony de Mello: Modlitba žaby) 

Sloboda znamená mať voľný priestor s možnosťou voľby, kde môže človek rozhodovať sám o sebe a sám za seba. Keďže je tu u nás, na zemi viac ako jeden človek a navyše, má tento každý človek záujem zaberať čo najväčší priestor, musí sa tento priestor rozdeliť. A na to rozdelenie musia byť nejaké pravidlá, ktoré umožňujú spolužitie. Sloboda predpokladá pravidlá. Pravidlá umožňujúce spolužitie bývajú rôzne. A rôzne umožňujú aj slobodu, osobnú slobodu. Veľmi pekný príklad je na Wikipédii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda.

Hra ako model slobody: Súťaživá hra je modelom života z konfliktami, model vydelený z reality do ihriska, kurtu, alebo šachovnice, kde človek nemusí mať strach z dôsledkov, práve preto, že hra má spravodlivé pravidlá, prípadne i rozhodcu. V takejto hre sa stretávajú dve slobody, ktoré chcú vyhrať. Na takomto modely slobody je možné vidieť niekoľko atribútov slobody:

• Protihráč neobmedzuje moju slobodu, ale naopak mi k nej dáva príležitosť. Moja sloboda končí tam, kde začína jeho sloboda a naopak.
• Sloboda medzi ľuďmi nutne vyžaduje pravidlá, na ktoré sa dá spoľahnúť. Tieto pravidlá musia dodržiavať čestne obaja protihráči (teamy). A tieto pravidlá musia byť spravodlivé, aby si obaja dobre zahrali.
• Dobré pravidlá slobodu hráčov neobmedzujú, ale vymedzujú. A iba takéto pravidlá slobodu umožňujú.

Niečo podobné pozná každý. Tam kde neplatia pravidlá, iba šialenec sa odváži vyjsť na diaľnicu, aby nestretol niekoho v protismere. Nie náhodou patrili najmä kolektívne hry k výchove a skúsenosti z nich sa premietajú aj do bežného života spoločnosti.

Pravidlá patria k slobode medzi ľuďmi. Sú v nás, sú v spoločnosti, sú (aj keď nepísané) v každom medziľudskom vzťahu. V manželstve, v záujmových skupinách, v organizáciách, na pracoviskách.

Výchova detí, školenie, teamová práca a iné, všetko má pravidlá. Veľmi sa mi páčia pravidlá Roberta Fulghuma v jeho knižke „Všetko, čo skutočne potrebujem vedieť, som sa naučil v materskej škôlke:

• O všetko sa rozdeľ.
• Hraj fér.
• Nikoho nebi.
• Vracaj veci tam, kde si ich našiel.
• Upratuj po sebe.
• Neber nič, čo ti nepatrí.
• Keď niekomu ublížiš, povedz, prepáč.
• Pred jedlom si umy ruky.
• Splachuj.
• Teplé koláčiky a studené mlieko ti urobia dobre.
• Ži vyrovnane – trochu sa uč a trochu premýšľaj a každý deň trochu maľuj a kresli a spievaj a tancuj a hraj sa a pracuj.
• Každý deň popoludní si zdriemni a keď vyrazíš do sveta, dávaj pozor na autá, chyť niekoho za ruku a drž sa s ostatnými pohromade.