The Rule of the Heart

Who doesn’t know the Golden Rule: "Do unto others as you would have them do unto you." 

A beautiful rule. It comes from within. It encourages people to do good for others, assuming, that we want good done to us. The Bible says something similar: “So in everything, do to others what you would have them do to you, for this sums up the Law and the Prophets.” (Matthew 7:12)

In other words, the Golden Rule assumes that what’s good for me is good for you – and so I can do it to you. On a general level, this might hold, but if we look closer, we can run into concrete problems. For example, a company owner envisions consultants in uniform – men in classic suits and women in formal dress. He himself wants to wear a suit and assumes everyone else does too. But that might not match the company’s focus, its culture, or the fashion preferences of employees.

Slightly modified, and perhaps even better, is the Platinum Rule. Have you heard of it? "Treat others as they would like to be treated." It’s a small shift, but it presumes that every person is different. Everyone has their own version of what feels good and right, and it assumes that people know what’s best for themselves, what is good for them. Still, this too can be tricky. For example, an employer might think he can retain employees simply by raising salaries (while still stepping on them). But salaries can only go up to a certain point. Once they reach a ceiling, employees leave. He didn’t understand.

The Platinum Rule demands a high level of emotional intelligence from others – the ability to empathize and perceive others’ needs. From ourselves, it requires knowing what’s good for us, what’s right for us – and the ability to communicate that to others.

Both rules assume knowledge of what is good and right – whether at work or at home. Both assume action, action for good. Action that doesn’t harm, but is right and proper, a guide for how to live. But how is one to know what is good and right for themselves, and even harder – what is good and right for another?

I know another rule – the Rule of the Heart, the rule of personal freedom. It says: "First, have love in your heart, and then do what you want." It is a paraphrase of st. Augustine’s quote. This applies to life, both at work and at home. To sense another person through their senses, to feel their needs and hidden desires. To give yourself to others.

As Kahlil Gibran writes in "The Prophet":
“Love gives nothing but itself and takes nothing but from itself.
Love does not possess,
nor would it be possessed.”

And how do we know what is good and right for us, and for others?

"The Prophet" answers:
“And think not you can direct the course of love,
for love, if it finds you worthy,
directs your course. Love has no other desire but to fulfill itself.”

The article is originally written in the Slovak language, published in 2007, updated and translated using chatGPT in 2025. The picture is downloaded from pixabay.  

---

Pravidlo srdce.

Kdo by neznal zlaté pravidlo, "dělejte druhým to, co chcete, aby oni dělali vám." Krásné pravidlo. Vychází z nitra člověka. Nabádá lidi konat dobro druhým, protože předpokládá, že i člověk sám chce, aby mu bylo činěno dobro. V Bibli se píše podobně: „Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“ (Mt 7,12)

Jinými slovy, zlaté pravidlo předpokládá, že co je dobré pro mě, je dobré i pro tebe, a tak ti to mohu udělat. V obecné rovině to snad platí, ale pokud půjdeme do důsledků, narazíme na konkrétní problémy. Například když si majitel firmy představuje konzultanty v uniformě – muži v klasickém obleku, ženy v kostýmu. On sám chce nosit oblek, a tak si myslí, že je i ostatní to chtějí a je to obecně dobré. Ale to nemusí odpovídat ani potřebám, ani zaměření firmy, natož módním preferencím zaměstnanců.

Trochu upravené a možná i lepší je platinové pravidlo, znáte ho? "Dělejte druhým to, co oni chtějí, abyste jim dělali." Je to malá obměna, která předpokládá, že každý člověk je jiný. Každému člověku je příjemné něco jiného a předpokládá se, že každý sám ví, co je pro něj nejlepší, co je pro něj dobré. I zde může být kámen úrazu. Například zaměstnavatel si myslí, že si udrží zaměstnance tím, že jim zvýší plat (jinak po nich může šlapat). Ale plat může zvyšovat jen do určité míry. A když dosáhne maxima, lidé odcházejí. Nepochopil.

Trochu upravené a možná i lepší je platinové pravidlo, znáte ho? Platinové pravidlo je etický princip, který říká, že byste měli s ostatními jednat tak, jak si oni přejí, aby se s nimi jednalo. Na rozdíl od zlatého pravidla, které říká, že byste měli jednat s ostatními tak, jak byste chtěli, aby se jednalo s vámi, platinové pravidlo zohledňuje individuální preference a potřeby druhých lidí. Každému člověku je příjemné něco jiného a předpokládá se, že každý sám ví, co je pro něj nejlepší, co je pro něj dobré. I zde může být kámen úrazu. Například zaměstnavatel si myslí, že si udrží zaměstnance tím, že jim zvýší plat (jinak po nich může šlapat). Ale plat může zvyšovat jen do určité míry. A když dosáhne maxima, lidé odcházejí. Nepochopil.

Platinové pravidlo od druhých vyžaduje poměrně vysokou úroveň emoční inteligence, schopnost vcítění se a vnímání potřeb druhých. Od nás samých to vyžaduje znát, co je pro nás dobro, co je pro nás správné – a umět to dát najevo druhým.

Obě pravidla předpokládají znalost dobra, znalost toho, co je správné. Obě pravidla vyzývají ke konání, a to ke konání dobra. K činu, který neubližuje, k činu, který je správný, který ukazuje, jak žít. Ale odkud má člověk vědět, co je správné a dobré pro něj, a co – a to je ještě těžší – je správné a dobré pro druhého?

Znám jiné pravidlo – pravidlo srdce, pravidlo osobní svobody. Říká: "nejprve měj lásku ve svém srdci – a pak dělej, co chceš." Je to parafrázovaný citát připisovaný svatému Augustínovi. Platí to v životě – v práci i doma. Vnímat druhého jeho smysly, cítit jeho potřeby a skryté touhy. Dávat se druhým.

Jak píše Chalíl Džibrán ve svém díle „Prorok“:
„Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

A jak poznáme, co je správné a dobré pro nás a pro druhé? 

Na to „Prorok“ odpovídá:
„A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky,
neboť láska, uzná-li vás toho hodnými,
bude sama řídit váš běh.“

---

Pravidlo srdca.  

Kto by nepoznal zlaté pravidlo – robte iným to, čo chcete, aby druhý robili vám. Krásne pravidlo. Vychádza z vnútra človeka. Navádza ľudí konať dobre druhým ľuďom, nakoľko predpokladá, že človek chce aby aj jemu konali dobro. V biblie sa píše podobne: „Všetko, čo chcete, aby ľudia robili vám, robte aj vy im. Lebo to je Zákon i Proroci.“ (Mt 7,12).

Inými slovami, zlaté pravidlo predpokladá, že čo je dobre pre mňa, je dobré aj pre teba a tak ti to môžem robiť. V obecnej rovine to snáď i platí, ale keď by sme zašli do dôsledkov tak by sme mohli naraziť na veľmi konkrétne problémy. Napríklad, keď majiteľ spoločnosti vo svojej vízii vidí konzultantov ako v rovnošate - páni, klasický oblek a dámy kostým. Teda chce sám chodiť v obleku a teda myslí, že aj všetci ostatní chcú. Ale nemusí to zodpovedať ani potrebám, ani zameraniu spoločnosti a už vôbec módnym preferenciám zamestnancov.

Trošku pozmenené a snáď i lepšie je platinové pravidlo, poznáte? Robte iným to, čo chcú, aby ste im robili. Je to malá obmena, ktorá predpokladá, že každý človek je iný. A každému človeku je dobré niečo iné a predpokladá sa, že každý človek vie sám, čo je preňho najlepšie, čo je preň dobro. Aj tu môže byť kameň úrazu. Napríklad zamestnávateľ si myslí, že si udrží zamestnancov zvyšovaním platu (ináč po nich môže šliapať). Ale plat môže zvyšovať len do určitej miery. A keď je na svojom maxime, zamestnanci odchádzajú. Nepochopil.

Od druhých vyžaduje platinové pravidlo dosť vysokú hladinu emočnej inteligencie, umenie sa vcítiť a vnímať potreby druhých. O nás samých to vyžaduje, aby sme poznali, čo je pre nás dobro, čo je pre nás správne a vedeli to dať druhým najavo.

Obe pravidlá predpokladajú poznanie dobra, poznanie toho čo je správne. Či už v práci, alebo doma. Obe pravidla predpokladajú akciu (konaj) a to akciu dobra. Akciu, ktorá nebude ubližovať, akciu ktorá je práve tá správna, ktorá hovorí ako žiť. Odkiaľ má však jeden vedieť čo je správne a dobré pre neho a čo je ešte ťažšie, čo je správne a dobré pre druhého.

Poznám iné pravidlo, pravidlo srdca, pravidlo osobnej slobody. Hovorí: „najskôr maj lásku vo svojom srdci a potom rob čo chceš.“, ak by som parafrázoval citát pripisovaný svätému Augustínovi. Vnímať druhého, jeho zmyslami a cítiť jeho potreby a skryté túžby. Dávať sa druhým.

Ako píše Chalíl Džibrán vo svojom diele „Prorok“:
„Láska dáva len seba a berie, len zo seba.
Láska nevlastní,
ani nechce byť majetkom iného,
láske stačí láska sama.“

A ako poznáme čo je správne a dobré pre nás a druhých? 

Na to „Prorok“ odpovedá:
„A nenamýšľajte si, že môžete usmerňovať tok lásky,
lebo láska, ak vás uzná za hodných,
sama vám určí smer.“