There are two sides to every story

I like reading other people’s blogs. Especially those who have something to say. Interesting and unconventional opinions sometimes leave me breathless — with their truth, like a scream into the reader’s ears. Just like there are two sides to every story, and just like everything has its pros and cons, even a statement or opinion can be viewed from multiple perspectives.

It’s the same with the personal exit plan. I completely agree with its importance when it comes to employment. My entire career, I’ve followed the “rule of three years”. That was my “exit plan.” And the number three, it is an interesting number to me, but only in the decimal system. In binary, it’s completely uninteresting. I really enjoy starting things. I always manage to learn a lot, and by the third year of employment, it usually becomes a routine, and I work on autopilot.

Then I look around, find the first exit, and move on. Peacefully, no hard feelings. I’m in my third job now, and it feels like I’ve overstayed. 

But my exit plan is starting to crack. Am I getting older and scared? Or has the autopilot completely taken over?

Surely you know the chapter about the fox from The Little Prince. I can still hear the words echoing in my head: “You become responsible, forever, for what you have tamed. You are responsible for your rose…”

At a soft skills training, the coach once told me I’m overly responsible,  and it’ll come back to haunt me. But even so, I feel responsible towards my employer and my colleagues. And that sense of duty ruins my exit plan. I’m not forced to stay; it’s just the responsibility for my given word. Is that a common trait, or am I just a “flawed” person who will figure it out one day? Can an employee whose life is rushing faster than the Pony Express, really afford to be responsible and thus violate their exit plan?

If it makes sense, I think the exit plan can change too. After all, I am the master of my own plans. And so, I am also the master of my exit plan. And until I realize that I am riding a dead horse, and have to dismount, I’ll stay responsible! 

“It’s the time you spent on your rose that makes your rose so important.”
“It’s the time I spent on my rose…” the little prince repeated, in order to remember.

The article is originally written in the Slovak language, published in 2007, updated and translated using chatGPT in 2025. The free picture is downloaded from pixabay.

---

 Všude je chleba o dvou kůrkách

Rád čtu myšlenky jiných lidí. Zejména těch, kteří mají co říct. Zajímavé a nekonvenční názory mi někdy až vezmou dech. Svou pravdou, výkřikem do uší čtenáře. Ale jako všude je chleba o dvou kůrkách, jako každá věc má své výhody a nevýhody, i na názory se dá dívat z různých úhlů. 

Stejné je to i s exit plánem. Plně souhlasím s jeho potřebou, pokud jde o zaměstnání. Celou svou pracovní kariéru se řídím pravidlem tří let. To je můj „exit plán“. Anebo: 3x a dost. Trojka je pro mě vůbec zajímavé číslo, ale jen v desítkové soustavě, v binární je naprosto nezajímavá. Rád něco rozjíždím, vždy se naučím spoustu nového a ve třetím roce už to bývá rutina. Pracuji na autopilota.

A rozhlížím se dál, najdu první exit a pokračuji na další cestě. V dobrém, bez hořkosti. Už mám třetí práci a připadá mi, jako bych přesluhoval. Můj exit plán dostává trhliny. Stárnu a mám strach? Nebo mě autopilot úplně ovládl?

Určitě znáte kapitolu o lišce z Malého prince. Pořád mi zní v uších: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“

Na jednom školení měkkých dovedností mi lektor řekl, že mám přehnaný smysl pro zodpovědnost a že a jednou se mi to vymstí. Ale i přesto cítím odpovědnost vůči zaměstnavateli a kolegům. A tahle zodpovědnost mi kazí exit plán. Nejsem nijak nucen zůstávat, jen cítím zodpovědnost za dané slovo. Je to běžná vlastnost, nebo jsem jen „postižený“ člověk, který na to jednou přijde? Může si zaměstnanec, kterému život utíká rychleji než Pony Express, dovolit být zodpovědný – a porušit tak svůj exit plán?

Když to dává smysl, myslím, že i exit plán se může změnit. Vždyť jsem pánem svých plánů. A tedy i pánem svého exit plánu – a tak dokud nezjistím, že sedím na mrtvém koni a budu muset sesednout, budu zodpovědný!

„A právě pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta růže tak důležitá.“
„A právě pro ten čas, který jsem své růži věnoval…,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.

---

Každá palica má dva konce

Rád čítam myšlienky iných ľudí. Najmä tých, ktorý majú čo povedať. Zaujímavé a nekonvenčné názory až mi niekedy vyrazia dych. Svojou pravdou, výkrikom do uší čitateľa. Ale ako každá palica má dva konce, ako každá vec má svoje výhody a nevýhody, tak aj na názory sa dá pozrieť z viacerých uhlov.

Rovnako je to aj s exit plánom.  Ja plne súhlasím s jeho potrebou, čo sa týka zamestnania. Celú moju pracovnú kariéru sa riadim pravidlom troch rokov. Je to môj „exit plán“. Alebo 3x a dosť. A vôbec, trojka je pre mňa zaujímavé číslo, ale len v desiatkovej sústave, binárne úplne nezaujímavé. Veľmi rád niečo rozbieham, vždy sa mi podarí veľa nového naučiť a v tom treťom roku je to už celkom rutina. Pracujem na autopilota.

A obzerám sa ďalej, nájdem prvý exit a cestujem ďalej. V dobrom, bez potopy. Už mám tretiu prácu a zdá sa mi akoby som nadsluhoval. Ale môj exit plán dostáva trhliny. Starnem a bojím sa? Alebo ma už autopilot úplne premohol?

Určite poznáte kapitolu o líške z malého princa. Stále mi rezonuje v ušiach: „Stávaš sa navždy zodpovedným za to, čosi si k sebe pripútal. Si zodpovedný za svoju ružu...“

Na jednom školení „mäkkých zručností“ mi školiteľ hovoril, že mám prehnaný pocit zodpovednosti a že na to raz dôjdem. Ale aj napriek tomu cítim zodpovednosť k zamestnávateľovi a ku kolegom. A táto zodpovednosť mi kazí plán exitov. Nijako nie som nútený tam zostať, len zodpovednosť k danému slovu. Je to obecná vlastnosť, alebo som len postihnutý človek, ktorý na to dôjde? Môže si zamestnanec, ktorému uteká život rýchlejšie ako Ponny Express dovoliť byť zodpovedný a porušiť exit plán?

Keď to dáva zmysel, myslím, že sa aj exit plán môže zmeniť. Som predsa pánom svojich plánom. A teda aj pánom exit plánu a preto kým zistím, že sedím na mŕtvom koni a budem musieť zosadnúť budem zodpovedný!

„A pre ten čas, ktorý si svojej ruži venoval, je ta tvoja ruža tak dôležitá.“
„A pre ten čas, ktorý som svojej ruži venoval...,“ povedal malý princ, aby si to zapamätal.“